Přidat odpověď

Na příkladu jedné známé z netu, která se tak trochu ráda litovala /nenarážím na přezdívku/, jsem úplně sledovala, jak tím, že se dovolávala soucitu slovy: jsme nejhorší smolaři, podívejte, co se nám zase ..... a to na každou i menší věc.

Jenže staly se zvláštní věci - ty menší věci se začaly čím dál víc kupit, začaly se stávat i větší negativní věci a časem byla pravý obraz pechfógla, na kterého i hajzlík spadne.

Měla jsem z ní pocit, že si to vysloveně přitahovala jen proto, že nad sebou brečela, litovala se a konstatovala, že je smolař. Proto asi člověk nesmí v tom litování zůstat, nebo mu to už zůstane.

Ono to někdy asi i tak působí, že co o sobě tvrdím, to se mi začne stávat.