Přidat odpověď

"Jenže to je právě ta chyba. Že každý kouká do svýho žlabu a když tam to žrádlo pro sebe má, nechá toho vedle chcípnout. Tohle Ti přijde normální? Nejsme snad zvěř se základními pudy, jsme lidi a máme nějaký sociální cítění, ne?"

A jak si to, Xantipo, konkrétně představuješ, že by se to cítění (krom plkání na netu tedy) mělo projevovat? Jak konkrétně by člověk mohl "prospět tomu celku", pomineme-li, že se sám nebude chovat jako sfině, což je předpokládám pro většinu z nást taková norma, že není nutné se o tom vůbec zmiňovat? Jaký je v praxi rozdíl mezi někým, kdo deklaruje své sociální cítění a někým jako Pippi, kdo sází na pomocnou ruku na konci vlastní paže? Jako myslím v tom smyslu, jestli se ten sociálně cítící krom řečí o sociálním cítění vůči svým spolubližním projevuje nějak i v praxi, nebo jestli vlastně taky jen kouká do vlastního žlabu (omlouvaje to tím, že má přece svých starostí až nad hlavu)?

A v neposlední řadě, dějou-li se někde nepravosti, tak když se neozvou ti lidi, kterým se přímo děje křivda, tak jak se má za ně ozvat někdo jiný, kdo ani nezná všechny detaily?