Přidat odpověď

Libíku, Nějakápřezdívko,
"Práce je málo a víc jí nebude, nezaměstnanej Evropan s nějakým rodinným zázemím nečelí smrti hladem, ale sociální vyloučenosti, depresi, pocitu viny a zbytečnosti."


JJ, chápu. Ale pokud člověk nečelí smrti hladem, není to o úhlu pohledu? Viz příběh:


Podnikatel přišel na břeh jezera a uviděl rybáře, jak
tam nečinně leží a odpočívá.

Udiveně se ho ptal: „Prosím tě, proč tady ležíš a nic neděláš?“
Rybář mu odpověděl: „Ráno jsem nalovil ryby, žena je šla prodat, a tak ležím.“

„A proč nevyjedeš znovu lovit? To už by teď ryby nebraly?“
„No, možná by braly, ale nevíš, proč bych to dělal?“
„Ty nevíš proč? Prodal bys je, měl bys víc peněz, mohl by sis toho víc koupit…“

„Koupit? Co bych si podle tebe měl koupit?“
„Mohl by sis koupit větší člun a lovit ještě více ryb.“
„No dobře, a co bych z toho měl?“ ptal se rybář.
„Ty snad nejsi normální! Co bych z toho měl… Přece by sis mohl koupit velkou rybářskou loď a najmout si pomocníky. Už bys ani nemusel sám lovit, jenom bys šéfoval té lodi a měl bys zisk z práce svých pomocníků.“

„A nevíš, co bych z toho měl?“ řekl s podivem rybář.
„Co bys z toho měl?! Pak by sis pořídil třeba fabriku na zpracování ryb a ty bys byl jen majitelem, platil bys ředitele, který by se staral o její chod. A už bys nemusel dělat vůbec nic, všechno by za tebe dělali ostatní.“

Rybář hleděl stále nechápavě: „Ale teď mi vysvětli, co bych z toho vlastně měl?“
Podnikatel nadšeně završil svou vizi: „Pak bys třeba mohl jít klidně každý den na pláž, lehnout si tam a nic nedělat.“
Rybář odvětil: „A co myslíš, že právě teď dělám?“

(Autorem, od kterého jsem to překopčila, je Patrik Šíma.)