Medunko...po MD jsem taktez praci nesehnala...tedy spis...nastoupila jsem na puvodni misto, ktere mi stacili zmenit neb me tam nechteli a za 2 mesice jsem aspon odesla s 5ti mesicnim odstupnym. Ale...novou raci jsem nenasla a doma naa me nikdo netlacil, dobre vydelavajicimu manzelovi nemcovi to asi i vyhovovalo, takze me doma jen uklidnoval, at si z toho nic nedelam, ze cas ukaze. Vstavat rano jsem musela /vodila jsem malou do skolky/, takze nehrozilo, ze by me opustily nejake navyky. Peenez jsem mela dost, takze si zajet na nakupy, s kamaradkou na obed a uzivat si dne, FAKT nebyl problem. Ale presto....prace mi chybela a to doslova. Prisla jsem si nevytizena, prisla jsem si, ze proflakam cely den, prisla jsem si, ze delam porad stejne veci. Fakt na budku. Az za mnou prisel manzel a poprosil me, at mu pomuzu na firme. Delam na zkraceny /4 hodiny/, muzu delat i z domu a stiham vsechno. A jsem OPRAVDU spokojena.
Ja si fakt nedovedu predstavit nekoho, kdo tyhle podminky nema, jak se odprosti od myslenek typu...no job, no stres a je stastny a spokojeny a vyzaruje ze sebe spokojenost, rano pravidelne vstane v 7 hodin a ceka, jake krasne chvile a prekvapeni ten den dnes prinese. Kolem behajici deti, co zase neco musi platit do skoly, ja na stole hromadu slozenek, nerudny manzel k tomu, ja nemam pomalu na jidlo, ale jsem stastna a usmevava