Přidat odpověď

Také Vám nahání strach články, kde se píše o mladých lidech jako o ztracené generaci, protože nemohou sehnat žádné zaměstnání (hlavně na jihu Evropy) kvůli chybějící praxi a o lidech nad 45 let, které zase nikdo nechce, protože jsou "staří"?
Přijde mi to téměř neřešitelné.
Pokud dnes někoho ve 45 letech propustí, tak jeho šance nalézt práci jsou prý téměř nulové, a to bez ohledu na vzdělání a praxi. Tito lidé, pokud nezačnou sami podnikat, jsou patrně odsouzeni čekat na úřadu práce na důchod, který dostanou minimální, i když předtím mohli vydělávat hodně. Přijde mi hrozné, že takový člověk nemá práci žádnou, i když by chtěl nebo musí být vděčný za nějakou práci za minimální mzdu. Jak se takový člověk cítí, může být vůbec šťastný? Jakou hodnotu má takový život, je to hrozné. A žádné zlepšení nás nečeká. Nejhorší je, že nejsou vyhlídky, že by se nezaměstnanost mohla snižovat, spíše naopak. Vidíte to prosím někdo pozitivně?