Přidat odpověď

Myslím, že to až takový trest není.
Člověk má podle mě schopnost si to nějak psychicky zpracovat v rámci zachování duševního zdraví, takže ta léta čekání na vykonání rozsudku podle mě neprožívá ve smrtelné úzkosti. Drsné musí být asi až ty chvíle před popravou, kdy už ví, kdy k tomu dojde.
Ale to jsou jen mé osobní domněnky.
V žádném případě ovšem trest smrti neschvaluji, nemyslím si, že na něco takového má společnost právo. Bez ohledu na to, že kdyby někdo třeba ublížil mým dětem, měla bych jistě v prvotním emocionálním hnutí sto chutí vlastnoručně ho rozsekat na kusy. Ale tím bych si samozřejmě dlouhodobě nijak neulevila, nechtěla bych být odpovědná za ničí smrt.