Přidat odpověď

Grainne, jasně, způsobů řešení je hodně, na různých úrovních.


Nicméně po svých zkušenostech sázím na tu nejnižší úroveň - třeba to sociální podnikání... Čímž zase nechci říct, že se zbytek má rozkrást, že tohle mě nezajímá (jak mi včera psala Vitaminy). Jen prostě stát je velký, nereaguje na potřeby jednotlivců - dost citlivě, rychle. Není to systémové: viz školky X podpora matek po návratu z rd.


A pak sazím na jednotlivce - na individuální poradenství, na rozvoj kompetencí, na to vyjít z jejich potřeb, možností.
Specifikovat potřeby nezaměstnaných, co řeší:
-jsou v existenční nouzi, potřebují sehnat boty?
-mají co jíst, ale mají cítí se vinní, mají pocit sociálního vyloučení?
-co by KONKRÉTNĚ potřebovali? Ti konkrétní nezaměstnaní v té dané lokalitě.
-A jak by se jim dalo pomoct? V rámci čeho?