Přidat odpověď

U nás jsou dvě menší malomestske skoly a jedna učila klasicky slabikovanim a jedna genetickou metodou. Dcera měla tu genetickou, učitelka nám to objasnila už v červnu a pak znovu na prvním rodicaku hned v záři, co bude po dětech chtít, jake ma metoda výhody a jak to bude propojené s dalšími předměty (taky hodne kreslili a modelovali písmenka aby si je "zažili"), a hlavně jak s nimi máme doma pracovat my rodiče (dostávali tedy úkoly, docela krátké, par řádku či slov na pracovním listu, zdůvodnění bylo - a ja tomu věřím - ze zapamatování se podporuje i kratinkou expozici danému předmětu, a ze by to mělo byt ideálně dříve než za 24 hodin, aby byla efektivita vyšší.) no dceru písmena bavila, zpočátku trosinku taky bojovala s tím rozkladem (i v genetické se rozkládá, na P-E-S a pak se rekne pes), ale chytla se během prvních 3 tydnu a pak už četla dobře. Teď je ve druhé a mám teda pocit ze je strašně nepozorna, domysli si dříve než docte. Ale přisuzuju to tomu, ze letos se učí dvojjazycne. Plus ja jsem byla podobný pripad a lexikální paměť plus čtení mam v pohode.

Chtěla jsem říct, ze nejsem ocenila přístup učitelky, kta nám poctivě vysvětlila co a jak a proč, dala nám odkaz na stránky na webu a i celkove nás dost informovala v průběhu čtení (opakovala ze zacatek muže byt vahavy, ale vysledky se dostaví). Samozřejmě rodiče jsou různí, nekteri to brali, nekteri pochybovali a některým to bylo dost jedno, ale vcelku nebyl nikdo zásadně proti. Ona totiž ta učitelka uměla děti fakt zaujmout, neprehlcovala úkoly a naopak nesetrila pochvalou, a to jak směrem k dětem tak k rodičům.