Přidat odpověď

Nechci se nikoho dotknout, na pracáku se čím dál víc a čím dál častěji shromažďují standardní slušní lidé.
Ale kromě toho, že ani slušní lidé nemají vždy talent na práci s dětmi (ani chuť a náladu), přiznejme si, že ne všichni nepracující jsou slušní lidé prahnoucí po slušném zaměstnání.
Kdo bude určovat, kdo z nich bude pracovat s dětmi?

V době, kdy se za diskriminaci považuje i to, že nemůže být hluchý v evropské filharmonii, v době, kdy se chůva oficiálně nesmí dítěte dotknout, já odmítám experimentovat s vlastním dítětem v rámci pozitivní diskriminace nezaměstnaných.

Jinak řečeno - nesvěřím dítě kdekomu jen proto, že byl pár dní na školení