Přidat odpověď

" 258/2000 Sb. § 47

(1) K pravidelnému, zvláštnímu a mimořádnému očkování může poskytovatel zdravotních služeb použít jen očkovací látky podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle § 80 odst. 1 písm. e). To neplatí, jde-li o pravidelné očkování a fyzická osoba požádá o jeho provedení jinou registrovanou očkovací látkou.

Jak se k tomu postavit? "

nevím, co otázkou míníte. Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 420/2012 Sb., o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2013" je právní norma, provádějící zákon. Není-li tedy mezi vyjmenovanými očkovacími látkami Pediacel (jakože není, nejspíše proto , že ho NIKO pro užití při očkování dět neschválila), pak ho použít k očkování dětí nelze, nicméně je tu možnost volby v rámci péče hrazené přímou úhradou. To je provázeno oprávněnou obavou, že v případě nežádoucí reakce dojde z hlediska právního ke sporu o významu onoho určení antigenního složení zmíněným ministersckým sdělením. Bohužel je to tak, že mnohé právní normy určující poskytování zdravotní péče jsou nejednoznačné (snad i úmyslně, byť z některé mé korespondece s ministerskými úředníky mám pocit, že i z diletantství - nepř. ve vyhlášce 478/2008 je uvedena infekce H.influenzae non b jako ta, proti které lze očkovat a MZd to nemíní opravit, což zdůvodňuje anekdotálně až běda).