Přidat odpověď

Moji rodiče dobrý, moji pěstouni dobrý, my zatím taky dobrý.

Ale zastavila bych se u toho řešení konfliktů, protože teze "když je pěkné, idealizujeme si vztahy mezi lidmi a nedokážeme pak řešit konflikty v tom vlastním" mi připadá totálně mimo. Jako by ten, co to napsal, nikdy nic takového neviděl.

Protože i v tom pěkném dlouholetém vztahu jsou konflikty, není dost dobře možné, aby ti lidi o sebe nikdy nekřísli, nikdy neměli na věc odlišný názor.

Moji rodiče se "přede mnou" nikdy nehádali, jiné důležité osoby v mém životě (cca 50leté spokojené manželství) naopak propagovaly ten názor, že není dobré se se svými spory před dětmi uchylovat do ústraní, protože se tak ty děti učí ty konflikty řešit. Druhá věc ovšem je, že ty konflikty, pokud vím, řešili konstruktivně, nenapadali se a neuráželi a vždycky bylo pod tím vidět, že to je jen momentální spor o věc a že to nezasahuje tu podstatu - že se mají rádi.

Podle mě je strašně moc přínosné tohle se naučit, a líp se to asi okouká od někoho, kdo to umí a praktikuje, než aby si člověk na to pracně přicházel sám na základě negativních příkladů "takhle ne".