Přidat odpověď

Byla jsem s dětma v malé kavárně v obchoďáku,syn si tam hrál v dětském koutku,pak zjistil že v kavárně mají pult se zmrzlinou a okukoval ji tam.Obsluha-pán středního věku-vzal kornout a synovi dal kopeček zmrzliny.Šla jsem tedy koupit i dceři,která také začala žadonit,že když má zmrzku brácha,chce taky,a pánovi jsem řekla,že těch pět korun mi vracet nemusí,že to je dobrý(zmrzlina stála 15 Kč,platila jsem dvackou).A on mi k mému údivu sdělil,že stejně musím doplatit ještě tu zmrzlinu,kterou dal synovi.Myslela jsem v první chvíli,že si dělá legraci,a řekla jsem mu,že jsem myslela,že ji syn dostal jako pozornost podniku.Načež mi pán oznámil,že syn si o zmrzlinu řekl.Jelikož jsem nemohla v tu chvíli posoudit co je pravda a co ne,zaplatila jsem těch patnáct korun i za syna.Ale potom mě to mrzelo,říkala jsem si,že jsem mu ty peníze dávat neměla.Nejde vůbec o patnáct korun,ale o princip.O to,že pán si to zřejmě celé vymyslel-za prvé si myslím,že kdyby syn chtěl zmrzlinu,přišel by za mnou,abych mu ji koupila.Za druhé,jelikož jsem seděla jen asi dva metry od chlaďáku se zmrzlinou,nepřeslechla bych synovu komunikaci a za třetí vím od dcery,která na ně přímo viděla(já seděla zády),že syn se s pánem vůbec nebavil,jen koukal na zmrzliny,ten vzal kornout a nandal synovi kopeček.Chlap mi pořád tvrdil,že syn si o zmrzlinu řekl-nevím jak vy,ale já považuji za samozřejmé,že se ze všeho nejdřív měl zeptat mě,jestli ji synovi může dát(jiná situace by byla,kdyby prcek rovnou přinesl na zmrzlinu peníze).To by takhle onen člověk taky mému dítěti mohl dát zmrzlinový pohár za stovku a pak ji po mě chtít s tím,že dítě ten pohár chtělo.Jak byste v takové situaci reagovali vy,zaplatili byste 15 Kč za zmrzlinu,nebo ne?Mě to pak vážně hodně štvalo,že jsem mu je dala,měla jsem mu rovnou říct,že s takovým jednáním nesouhlasím a že neobjednané zboží platit nebudu.Každopádně si příště tuto obsluhu ohlídám.Jak říkám,nejde o nějakých pár korun,ale o princip.