Přidat odpověď
Mab,
Nejakou dobu jsem taky delala laktacni poradkyni. Je to narocne a musely jsme mit pravidelnou supervizi. Krome vedomosti o kojeni jsme prosly celkem narocnym studiem counselling (ted nevim, jak se to rekne cesky). To je nedilnou soucasti tehle prace. Nekolik zasad, ktere nam byly vstepovany:
Nikdy nemluvit o svych vlastnich zkusenostech s kojenim, od toho tam nejsme.
Fyzicky na zenu nesahat.
Matka, ktera nekoji, za to nikdy nemuze. Bud spada do tech nekolika malo procent, co kojit nemuzou, nebo neni v otazce kojeni informovana, nebo ma psychicke problemy a nebo se ji nedostalo dostatecne podpory. Posledni bod je nejcastejsi.
Pokud se dostanete k matce, ktera je ve stavu koji-odstrikava-nespi-ma depresi a na kojeni podle ni stoji cele jeji materstvi, tak je treba zvazit, jestli prejiti na UM mleko neni lepsim resenim. Takova matka casto potrebuje nejvice uklidnit a pokud se kojeni uz neda zachranit, tak je potreba ji poplacat po rameni, protoze je opravdu hrdinka (zcela vazne) a prejit na UM. Zeny to casto berou prekvapive dobre, protoze takove ""povoleni"" od odbornice na kojeni je velkou ulevou.
Předchozí