Přidat odpověď

Mě nejvíc demoralizovala rodina. Všichni pořád řešili, jestli kojím, ať kojím, ať kojím co nejvíc. Nikdo se nezeptal, jak se mám, jen řešili kojení. Jako bych byla nějaká dojnice, držák na výrobník mlíka.
A z profesionálních vět:
1. Kojení nebolí. Bolelo. Jak sviňa, než si bradavky zvykly.
2. To máte špatnou polohu. Měla jsem docela pečlivě nastudováno, jak má správná poloha vypada, kde se čím mimina dotýkat a tak. Jenže jak si nechat narůst další ruce na přidržování nespolupracujícího mimina, to už mi nikdo nevysvětlil . Malá doteď (10M, kojená hoooodně) u kojení nevydrží v klidu. Pořád kope nohama, rukama šermuje kolem sebe, dokonce se přetáčí a s bradavkou v puse leze po posteli. Jak ji mám držet teď v té správné poloze, to taky nevím. No ale vypije si dost, tak už to neřeším.