Přidat odpověď

Mám tři děti a dvě z nich závodí a ano, na některé rodinné víkendy je třeba zapomenout. Každý druhý týden jsou nějaké závody, ale to je třeba půl či jeden den.
Ale já jsem v tom třeba vyrostla a nečiní mi to potíže.
Naše děti jsou neunavitelné, sport, co dělají (každý jiný, dle zájmu a talentu) je hodně těší, baví a jde jim (jeden dělá individuální, druhý kolektivní, oba závodí), nejvíc to unavuje mě někdy, protože je rozvážím kvůli tomu ale nezačnu hledat argumenty proto, abych jim to omezila. Za nějaký rok už budou jezdit jen sami, ten starší (9 let) už často na závody sám jezdí (jako bez nás), na trénink taky.
Závodění je od určité úrovně nutné, až "v boji" se prověřují schopnosti a dál učí, jeden závod mu dá často víc, než několik tréninků, navíc oba jsou nadšení, pokud jsou vybráni a jedou závidit. Ale jak říkám, to hlavní je, že je to strašně baví a nijak neomezuje a nepřetěžuje, nejsou unavení, otrávení, zvládají školní povinnosti i mají hodně volného času.
Nejsem rodič, co přetěžuje, spíš naopak, tlumím mírně někdy aktivitu, protože oni by toho chtěli dělat mnohem víc