Přidat odpověď

vybráno z knihy Dr. Alexandra Kotoka ruského lékaře, kniha se jmenuje Očkování v otázkách a odpovědích

- Dlouhodobá imunita vůči černému kašli je jen v nepatrné míře závislá na protilátkách, hlavní roli sehrávají další faktory, o nichž toho ještě mnoho nevíme. Byly popsány případy, kdy absence protilátek nepřekážela dětem v tom, aby zůstaly zcela zdravé, a naopak - jejich přítomnost nezabránila onemocnění černým kašlem včetně těžké formy.

- Jestliže je mezi vašimi známými poctivý pediatr, potvrdí vám, že u očkovaných dětí nebývá tato nemoc ani méně častá, ani nemívá lehčí průběh než u dětí neočkovaných.

- Přibližně 30-50% nemocných ve všech epidemiích č.k. tvořili plně očkovaní. Epidemie č.k. se objevují každé 3-4 roky, nezávisle na tom, jaké je procento očkovaných.

- Úmrtnost na č.k. na počátku 70.let 20.století v Anglii, Walesu a záp. Německu, kdy procento očkovaných bylo vyšší, byla větší než úmrtnost na čk. koncem 80.let, kdy se procento očkovaných znatelně snížilo.

- Než se objevilo očkování, byl č.k. nemocí dětí ve věku 2-10 let, kdy je č.k. jen zřídka nebezpečný.... Následkem očkování prudce vzrostl počet onemocnění u dorostu a dospělých. Očkované matky nemohou svým dětem předat žádnou ochranu. V důsledku toho mohou děti onemocnět v nejnebezpečnějším období do půl roku věku. Když v roce 1979 Švédsko odmítlo očkování proti č.k. kvůli nepřijatelně vysokému množství komplikací, patologická epidemiologická situace zmizela. Případy onemocnění do 6 měsíců věku se staly vyjímečnými a do 2,5 roku jich bylo málo. Většina případů se ustálila na věkové hranici z doby před začátkem očkování, tedy od 2,5 do 10 let, kdy je nebezpečnost nemoci nepatrná.