Přidat odpověď

ale uživí. Není důležité mít telefon. tarif, není nutné chodit do restaurace, jíst každý den maso, chodit do kina.. Je spousta věcí, které vidím u ostatních co dělají a já si to prostě nedovolím. Jenže oni nadávají, že nemají peníze, já investuju dětem do vzdělání a do nikdy nekončících oprav a údržby domu. Neříkám, že je to jediné správné, každý máme své tužby, které si chceme naplnit. Ale např. jít do kina a tvrdit, že jsem na tom špatně, tomu se fakt divím. Vím, jaké to je mít několikanásobek průměrné mzdy, vím, jaké to je nemít ani korunu příjmu a ani možnost jakýchkoliv sociálních dávek (a nemít nic, co by se dalo prodat, krom starého auta na rozpadnutí, které bylo k malým dětem při bydlení za městem potřeba). Taky už vím, jaké to je, po měsících hledání najít práci (dokonce jsem se naučila i krmit prasata a dojit kozy - a nakonec zadarmo, byl to podvodník). Ale nestěžuji si, nikdy totiž není tak, aby nemohlo být ještě hůř, tak jsem vděčná za to, co je. Zvlášť proto, že si za to jaké to mám můžu jen já sama.