Přidat odpověď

Mám pocit, že hlavní problém je v tom, že už se nedá mluvit o době plné příležitostí, tak jak to bylo třeba po revoluci, kdy se lidé mohli vypracovat z nuly. Nároky nebyli tak vysoké, hodně lidí začínalo od nuly, trh nebyl obsazen. A navíc, v té době panoval ještě optimusmus a člověk měl veskrze pozitivní očekávání. Pro starší lidi toto období asi bylo spíše plné obav,...ale hodně z nich si také polepšilo, ať materiálně či jiným způsobem...
Já nemám problém s tím, že chci stále více a více a jsem neskromná, ale spíše se mi nelíbí skutečnost, že vyhlídky dobré nejsou a není důvod, aby byly. Když se nad tím zamyslíme, tak jaké jsou důvody, aby krize zase odešla? V Evropě už prostě lépe nebude, zde můžeme očekávat jen stagnaci nebo bohužel propad...Budoucnost patří Asii a Jižní Americe, tak to prostě je. A jednotlivec s tím bohužel neudělá vůbec nic. To je to nejhorší, ten pocit bezmoci, že se budeme muset přizpůsobovat globálním nákladům, což jsou dnes čínské. Takže můžeme očekávat, nastane přibližování našich mezd k těm čínským...Práce byla převedena do Asie, sem se nevrátí, a pokud se sem nevrátí, tak prostě lépe nebude. Společnost založená pouze na službách, tak jak to v USA a Evropě dnes již bohužel je, nemá na čem stavět, když ekonomika klesá a není poptávka. Dnešní systém vyhovuje akorát globálním korporacím, pro ostatní je zhoubou. Nejedná se vůbec o žádnou spravedlivou konkurenci.