Přidat odpověď

Hroudo,

ale takhle to vůbec být nemusí.

Uvědom si, že spousta toho je jen ve Tvé hlavě.

Moje sociální hodnota spočívá v jiných věcech než v zaměstnání - spousta lidí, se kterými se stýkám, vůbec netuší, čím se živím.

Upřímně řečeno pevně doufám, že na tom nebudu nikdy tak, abych se musela nechat zaměstnat.

Prestižní profese - zase nevím, dalo by se říct, že podnik, u kterého jsem před MD pracovala, byl docela prestižní, ale nemám pocit, že by to mělo jakýkoli vliv na mou sociální hodnotu - vztahy v práci nebyly špatné, ale taky nijak extra srdečné, a lidem mimo jsem taky na nos nevěšela, kde dělám.

Já se zkrátka cítím dostatečně zakotvená ve své identitě bez ohledu na to, jestli mám nějaké zaměstnání, případně jak moc je to zaměstnání prestižní.

Z čehož plyne, že trápí-li Tě to, tak nejjistější cesta, jak z toho ven, je zapracovat na VLASTNÍ psychice v tomto směru.

(taky jsem si myslela, jak bude hrozné, až budu na MD a nebudu moct chodit do práce, a nakonec se mi v tom zalíbilo tak, že by teď pro mě bylo zase těžké přestat být paní svého času a chodit do klasického zaměstnání).