Přidat odpověď

Mám pocit, že jsme tehdy žili, narozdíl od současný doby. Naši chodili domů jeden v půl třetí, druhý v půl čtvrtý, jako rodina jsme byli hodně spolu. O víkendech jsme chodili dělat na zahrádku, jezdili na výlety, navštěvovali se s příbznými. Chodili jsme do kina a do cirkusu, jezdili jsme na dovolenou po Čechách. Naši měli jistou práci, měli jsme družstevní byt, na kraji města zahrádku a auto.
Dneska v mé rodině táhne finance jen manžel, maká od rána do večera, je unavený a nevrlý a říká, že ho stresuje ta děsná zodpovědnost, kdy je všechno jen a něm a nedej bože aby onemocněl nebo neměl práci. Já jsem bez práce a přijde mi, že všechno, oč se snažím, cokoliv co udělám, vyzní do prázdna. Děti dělají školu, ale netušíme, jestli po skončení budou mít uplatnění. Máme starý barák, který nemůžeme udržovat, máme auto, který je pro manžela nutnost kvůli práci a na dovolenou jezdíme taky jen po Čechách, když už tedy jedeme. Výlety děláme minimálně, do kina nechodíme vůbec, v cirkuse naše děti nikdy nebyli a nikdy nebyli ani v zahraničí.