Přidat odpověď

Dovedu si představit, že bychom si prostě oba přiznali, že vzít se byl omyl. Že on odchází k mladší, hezčí, chytřejší..., ale hlavně pro něj opravdu té správné. A že já prostě, ač v tu chvíli nejsem nadšená, dostávám druhou šanci. Asi by to muselo po delší době, kdy je jasné, že jsme přátelé, ale nejsme dobří partneři. A muselo by platit, že i po rozchodu zůstáváme oba plnohodnotně rodiče a spolu na ten rozchod děti připravíme.