Přidat odpověď

Kudla, já jsem teď byla na jednom výběrovém řízení. Šlo o juniorskou pozici, nechtěli hotového člověka, toho si chtěli vychovat sami, chtěli jen výbornou znalost jazyka. Oslovili mě sami, zvažovali pro mě 3 pozice. Když pominu fakt, že jsem byla rozhodnutá odmítnout, po zvážení pro i proti, byla jsem zvědavá, jestli postoupím dál, nebo ne ... po celém tom cirkuse, byla jsem tam 2x a ještě by mě bývala čekala 2 kola, za 20tis brutto - šlo o specializovanou pozici v logistice - skončilo to na tom, že ze mě personalistka vytáhla věci, které jsem vlastně ani sama požádně nevěděla a neměla předem ujasněné, až bych řekla manipulativně. Šla jsem tam s tím, že když už mě sami oslovili, že by třeba změna oboru nebyla na škodu, proč ne, pokud by to stálo za to finančně a mohla bych tam jazyk uplatnit. Po výchozím pohovoru se slečna personalitka rozhodla, že jim určitě za 5let pláchnu, protože budu rozhodně chtít učit - jako, na tohle nešlo říct ano nebo ne, protože v horizontu 5-10let netuším, co bude, nebo nebude. Takže bylo rozhodnuto - máme pro nás potřebné know-how (jazyk, administrativa), ale zcela jistě nám během 5let pláchnete, takže pro nás nejste perspektivní. Aniž bych jí já sama něco podstatného řekla, prostě si to vydedukovala, na základě otázek na moji prac.zkušenost. Kruci, ale já nevím, jestli pláchnu, nebo ne.
O tu práci jsem stejně nestála, ale to divadýlko kolem - zvažujeme pro vás 3 pozice, přijďte ještě 1-2x, možná 3x (chci se poradit ještě se šéfem, na juniorskou pozici) ... vy nám utečete, vás nechceme. Bylo mi z toho na blití. A nešlo o malou firmu.