jasně, Skype je míň náročný, i když já i Skype mám tak trochu pokombinovaně, že dostanu do poštovní schránky papír s úkolem, napíšu ho a pak včas před lekcí dojdu hodit úkol učitelce do schránky (ona bydlí o kousek vedle). Je to pro mě šikovné kvůli dítěti, vlastně jinak bych ani nemohla mít japonštinu dvakrát týdně.
Ale mám přes Skype jen některé lekce, takové spíš procvičovací a konverzační. Nová slova, gramatiku, natož písmo, vždy osobně. To si ani neumím představit, že bych pobrala bez osobního kontaktu. To samé testy (abych nepodváděla
).
Beru to za příjemnou vymoženost
Ale když jsem sama učila, tak jsem za svými studenty jezdila MHD (dělala jsem to jako studentnský přivýdělek) a to už se samozřejmě sakra počítalo, hlavně čas ztracený cestou.