Přidat odpověď

Dříve vykali i děti svým rodičům a vnoučata prarodičům (dokonce moje vrstevnice kamarádka celý život vykala své babičce a dědečkovi), nevidím na tom nic tak zásadního problémového někomu vykat. Zřejmě bych vyčkala až mi sama nabídne tykání a nebo bych vyčkala až Ti začne tykání ujíždět, a ty se budeš muset omlouvat. Takhle to je u mě - když jsem pracovala u soudu, tak tam byly i starší zapisovatelky - rozdíl mezi námi cca 15-20 let. Ani jedné jsem si netroufla tykání nabídnout, byť to bylo dost nepříjemné přehazování vykání, tykání často i v rámci jedné místnosti. Jak jsem tam byla pár měsíců, tak mi začalo tykání ujíždět a já se samozřejmě omlouvala... netrvalo to dlouho, kdy za mnou postupně holky/paní přišly, jestli si nemůžeme tykat Kolegyně, se kterou jsem přímo sdílela kancelář, která měla vloni 50 let, ta mi rovnou oznámila pro mě příjemně, že pokud nebudu mít nic proti, tak v téhle kanceláři si zatím vždycky všichni tykali bez rozdílu věku. Přišlo mi to na tolik přirozené, že bych se neodvážila odporovat a bylo to lidštější
Na stranu druhou když jsem nastoupila do své práce ("nové" po odchodu od soudu), tak jsem přebírala pozici po skoro sedmdesátileté paní a tam jsem vykala poctivě až do doby, kdy mi sama tykání nabídla.
Kde jsem trošku váhala bylo, jak je to starší muž o 20 let a já mladší žena, kdo nabízí tykání? Nakonec jsem se po půl roce odhodlala a dotyčnému muži jsem tykání nabídla. Bylo přijato s nadšením, protože dotyčný je na tohle stydlivý