Přidat odpověď

Evav jdeš mi do rány Jsem na tom obdobně, jen nemám tu samostatnou kancelář, ale z podstaty práce jsem nucena být neustále v kontaktu a kooperovat s dalšími. Mám pár dobrých kolegyň, pár neutrálních, bohužel dost dalších naprosto šílených a nejhorší je, že mám nad sebou dva nadřízené, které naprosto nestačí na svou pozici, ale stále si ji drží a škodí, kde můžou. Neškodí všem, těm co jim lezou do zadku samozřejmě ne, ale na to já nejsem a nikdy nebudu. Zhoršuje se to postupně, čím víc je jasné, že opravdu nezapadám, že ze sebe trotla dělat nehodlám, že jsem taková jaká jsem, že se nepotřebuju bratříčkovat, že tam chci chodit jen pracovat... jenže to někteří pochopit nedokážou.
Mám teď docela dlouhou dovolenou, na které vydýchávám počínající náznaky bossingu, a zcela upřímně, byť má tato práce pro mne určité velmi silné výhody, od příštího měsíce si začnu usilovně hledat jinou. Nejsem schopna dlouhodobě ustat ten tlak zakomplexovaných, líných a hloupých, co se v práci chovají jako děti a jakýkoliv pokus o klidné řešení čehokoliv berou jako osobní útok na sebe sama a zcela neadekvátně reagují. Nevím, jak s tím pracovat a došla jsem sama pro sebe k tomu, že pro mě osobně je řešením ten nejmenší možný kolektiv, pokud možno převážně mužský... a pokud možno tak mimo zdravotnictví.