Přidat odpověď

Než jsem se stala profesionální matkou, byla jsem učitelkou a víc než pindy o volnu a o prázdninách mě štvaly řeči, že učitelky jsou neurotické zfrustrované blbky, které nic neumějí a prý jsou učitelkami proto, že by nikde jinde než ve škole nemohly pracovat. Nikdy jsem nepochopila, jak lidé, kteří si tohle myslí, mohou posílat své děti do školy.
Než jsem začalaučit, pracovala jsemv IT. Zajímavé srovnání když jdeo to, kde se lépe uplatní blbec (nebo člověk s problémy na poli sociální inteligence).
Jako matka na plný úvazek jsem zase hodnocena tak, že "nemusím pracovat", popř. jak se občas dočítám tady, prý je můj muž "sponzor".
Jako hudebnice jsem zase "bořila představy o zpěvačkách" a když jsem jako úplně mladá dělala v primárním výzkumu, tak tam jsem zase musela dokazovat, že tam mohu pracovat,ačkoliv mám ve dvaceti dítě.
Ono je to jedno, co člověk dělá, vždycky se nejde nějaký frustrát, který na to bude plivat.