Přidat odpověď

Terezo, soudit nikoho nechci. A navíc bychom měly odlišit, pokud se někdo nemá dobře z osobních důvodů od situace, kdy za tím opravdu stojí krize. To jen tak na okraj.

Každý večer usínám vedle svých dětí a děkuji bohu za to, že mám svou postel, peřinu, relativní bezpečí. Projede mi myslí, jak se asi právě usíná matce stejně starých dětí na nějaké tvrdé pryčně v koncentračním táboře v Severní Koreji. Představuji si stejný okamžik v životě africké matky trpící hladomorem, mexické matky, která neví, jestli jí druhý den mafie neuřízne hlavu, romské matky, na jejíž děti budou zítra volat Hej ty černá hubo!, nebo ruské matky, která sice naoko žije v moderním světě, ale stejně je pořád v podřadném postavení pod svým ožralým manželem ... atd., atd. A samozřejmě si vzpomenu na všechny matky v historii, které to měly nesrovnatelně těžší, než většina z nás zde teď (míněno ČR). Pro mě je prostě každá stížnost "na poměry" rouháním.
Samozřejmě, pokud je někdo nešťasten z osobních či pracovních důvodů, tak plně respektuji jeho nespokojenost.