Přidat odpověď

No mě to asi přešlo ... řeknu za týden.
Prakticky od narození mladšího neustále toužím po třetím dítěti. Vždycky jsem si přála tři, chce se mi brečet, když vidím někoho se třemi dětmi a vím, že je mít nebudu. Logicky je jsou pro nás ideální dvě – manžel už další nechtěl, povyrostly, tak s nimi není tolik práce, každé dítě má svůj pokoj, chodím do práce, vydělávám po letech zase peníze atd. No a teď je taková blbá kombinace, kdy tak za týden uvidím, jestli náhodou nejsem těhotná a najednou všechno ve mě říká, že to mimčo nechci, vynechám-li shora uvedené důvody, mám k tomu pár dalších od těch povrchních – může to dost odnést tělo ... po ty praktické – manželovi dávají 3 roky života, šance na uzdravení 10%, já věřím tomu, že patří mezi ty, co se uzdraví, na druhou stranu – na to jak jsem snílek a nepraktický člověk – mi to v hlavě počítá a zkrátka vím, že bych sama pro tři děti neměla peníze. Tak mi držte palce, ať příští týden vím, že to mimčo nečekám. Nikdy bych nevěřila tomu, že to napíšu.