Přidat odpověď

Kapradino,
dělat přípravu musí každý učitel, který není nějak nadaný na improvizaci, prakticky pořád. Protože i když zůstane stejná časová dotace a nevlezou ti do toho žádné exkurze a výlety, tak každá třída je jiná. I ve dvou paralelkách, které učíš současně, se většinou stane, že jedné třídě jde lépe tohle, druhé zase tamto, jedna lépe "slyší" na hry, druhá zase na "výklad". Musíš reagovat z hodiny na hodinu, zahrnout vždy to, co se stalo v té předchozí, vzít do úvahy, že tvé plány ti kdokoliv v té další hodině může narušit....U mě to není jen o znalostech, já musím mít jasno, jaké chci použít materiály, pomůcky, přístroje, vše zkontrolováno, protože když pak rozdáš desatery váhy a zjistíš, že polovina z nich nejde ani vyvážit, je to prostě malér a z hodiny nic není. Takže když vím, že nemám desatery, ale mám jen patery, postavím hodinu jinak. A vzhledem k předmětu, který učím, je tohle opravdu práce, kterou opakuji před každou hodinou každý rok. Nebo interaktivní tabule....já ji ve třídě neměla, ale měla jsem povinnost na ní určité procento hodin oddučit. Což tedy znamenalo vytvořit vhodné materiály do učebny, kde nemám k dispozici nic, než tu interaktivní tabuli...a příští rok to klidně zahodit, protože počítat s tím, že se dostanu na tabuli na úplně stejnou látku, je dost utopie .
Taky se ne každý rok povede zajistit stejné exkurze, takže to, co jednou děti slyší na exkurzi, za rok vykládáš ty. Pak taky záleží na tom, kdo učil před tebou, ty děti umí pokaždé něco jiného.
A v neposlední řadě se mění učebnice a požadavky na to, co má dítě umět a v kterém ročníku.
Seděla jsem v kabinetě s kolegyní, která učila 30 let. Přípravy, i když v mnohem menším rozsahu než jako začínající učitelka, si dělala pořád. Znovu a pokaždé jinak si tvořila procvičovací materiály a velké písemky, podle toho, co se jí jak osvědčilo.
Rozdíl byl akorát v tom, že zatímco mě příprava na jednu odučenou hodinu zabrala zhruba 2 hodiny, tak jí asi jen půhodinu. V předmětech, které spadaly do naší aprobace.
Jenže kromě nich má člověk prostě i něco navíc. Já měla informatiku a výtvarku, zdánlivě jednoduché předměty, ale na přípravu pro někoho, kdo v tom není mistr, docela náročné. Třídní měli třídnické hodiny, každý týden, to už taky není jen o zkontrolování žákovských, ale musíš reagovat na situace ve třídě a podle toho připravit program zcela mimo tvůj obor, to pak taky jedna třídnická hodina vyžaduje přípravu půldenní, zejména když tam nějaký ten problém je....
Potom neustálé požadavky na individuální přístup....no a to je pak úplně o něčem jiném, když je hodláš dodržet. Protože každý rok v každé paralelce třicet různých požadavků...ano, dá se to sem tam sdružovat, neřešíš třicet různých případů, ale ono i šest skupinek s rozdílnými potřebami dá zabrat, zejména když je musíš zkoordinovat....
Příprava je prostě nedílnou součástí této práce. Jenže lidem většinou vadí to, že si ji učitelka může vykonat mimo budovu školy. Kdyby seděla ve škole 8,5 hodiny každý den, nikdo by neřekl ani popel, a všem by bylo jedno, kolik z té doby stojí před tabulí a kolik prosedí v kabinetu. Ale holt, že až na výjimky tam sedět nemusí a může to nechat na noc, na prázdniny nebo prostě na čas, kdy se jí to hodí, je za flákače, co se ohání přípravama a přitom má spoustu volného času.