Přidat odpověď

Kapradino,

ale ty pořád reaguješ, jakoby učitelka nedala chlapci prostor a dala mu poznámku jen za to, že vykřikl.

Já ale čtu:
Učitelka (myslím 2. třída) přinesla na hodinu mapu Evropy. Chlapec - milovník map a atlasů si všiml jistých nesrovnalostí - například jugoslávie jako jeden stát. A tak nahlas před celou třídou řekl: "Tuhle blbou mapu můžete vyhodit a přineste nějakou opravenou." Což učitelka neučinila, vysvětlila mu, že takto s ní mluvit NE, že jinou mapu bohužel k dispozici nemá a jestli by chlapec mohl říci ostatním, jak to s tou Jugoslvií je dnes. Chlapec se ovčem urazil a řekl něco podobného jako na úvod a zbytek hodiny nekomunikoval. Odehrálo se to někdy na začátku století

Kdy přesně poznámku dostal, není řečeno, řekla bych ale, že to bylo po té, co byl vyzván, aby ostatním vysvětlil, jak to tedy je a on místo odpovědi znovu na učitelku vyjel, i když už byl poučený, že takto mluvit nemá. On dostal prostor, měl možnost říct, jak to má být, měl možnost svůj požadavek zopakovat znovu jinak....přesto zopakoval svůj první výstup. A to už osmileté dítě většinou zkorigovat umí. Pokud ne, je rozhovor s rodiči a hledání společné cesty jako jedna z možností, jak to řešit. Někde by třeba nastoupil komunitní kruh a otázka "Jak se cítíme, když je k nám někdo hrubý?" nebo "Proč je nám nepříjemné, když nám někdo odsekává?" Jenže je potřeba brát v potaz i zvyklosti třídy a školy...no tak to holt řešili spolu s rodiči....a jestli jsem to dobře pochopila, na rodiče se nikdo nesesypal, že mají drzé dítě, ale učitelka vysvětlila situaci a spolu s rodiči došli k nějakému postupu, jak kluka naučit lépe jednat, aby se vyhnul potížím...co je tedy špatně?