My jsme šli do baráku na malém městě hlavně proto, že jsme neměli možnost získat byt u nás (za socialismu se byty přidělovaly a čekat 2 roky pro nás bylo neúnosné, když už jsme měli dítě).
Pracovali jsme oba v místě, nedojížděli jsme, přesto jsme si nikdy na maloměsto nezvykli a starý barák - ač velmi romantický - vyžadoval neustálé investice, takže po 22 letech jsme snahu zvyknout si odpískali a jsme v paneláku v krajském městě.
Ale pro děti to bylo ideální dětství, takže nelituju ani investic ani opruzu.
Na vesnici odkud bych musela dojíždět denně 20 až 30 km já i děti bych nešla ani kdyby ta chalupa byla zlatá a zadarmo.