Přidat odpověď

Já bych do toho nešla ani za nic. Když na to přijde, dokonce bychom tu možnost bydlet takto na vsi a dojíždět měli (rodiče mají domek po mých prarodičích, kde je víceméně volno k žití).

Ale: - práce pro mě mimo velké město nepřichází v úvahu, tj. na město jsem dlouhodobě zcela vázaná. Tj. eventuální práce v místě či blíže vsi není možná ani do budoucna, věčně bych dojížděla.

- každodenní dojíždění je mor a vupruz. A velmi leze do peněz. Autem obzvlášť, ale i ten vlak a bus se prodraží.

- představa, že na domku a zahrádce panuje idylka a člověk si udělá vše, jak chce, je měšťácky zkreslená a mylná. pokud je na souseda smůla, je to na vsi mnohem mnohem horší než v bytovém domě, kde se proti extrému obyvatelé semknou a navíc nenaruší život v městě např. zavolání policie na sousedy. Na vsi tohle prostě nejde. Co naděláme, když nám sousedi ve dvě v noci najíždějí čtyřkolkou proti plotu, když sousedka je neteř bývalého starosty... je to mnohem větší bezmoc než ten panelák.

- na vsi se dost dobře nedá extra separovat od ostatních obyvatel a extrémně se stranit. COž mě, jako těžkého introverta, velmi děsí. Když v onéom výše zmíněném domku trávím občas delší dobu (na MD to lze ), tak trpím jak zvíře nutností kontaktů, byť zcvela v dobrém.když se kamarádi z Prahy přestěhovali do jisté vesnice, tak se také chtěli držet stranou. No a za kamarádem přišla místní delegace, aby šel do hospody a vstoupil k doborvolným hasičům. Nechtěl ani do hospody, ani k hasičům. tak mu oznámili, že teda nemusí, ale barák ať si hasí sám, že mu hasit v případě požáru nepůjdou. No samozřejmě, že už hasič je a do hospody chodí taky, že.

- dojíždění neznamená jen dojíždění sebe sama, ale hlavně extra náročné dovozy potomků, které s věkem budou čím dál časově různější a navíc to potomky pravděpodobně potáhne do města za kamarády (předpokládám, že do školy by nadále chodili v tom městě), kteří půjdou po škole někam společně, kdežto vesničan bude studovat kartičku s jízdním řádem a počítat, jestli může nebo nestíhá...

- na jaře a v létě je na vsi velmi dobrý vzduch. Ale na podzim a v zimě je pro astmatiky mnohem vhodnější město než vesnice. Zejména panelák s dálkovým vytápěním. Na vsi v inverzi všichni zatopí kdejakou PETkou a ustříhanými nehty, pálí se absolutně vše, vyhlášky nevyhlášky, jelikož nikdo nechce platit za popelnici víc než nutno. Vesnice jsou tou dobou pro astnmatiky těžce nevhodné a naopka vím o astmaticích, kteří se kvůli zdravotnímu stavu museli z vesnice přesunout do města.

- poněkud mi na každodenním dojíždění vadí i ekostopa.

- záhradka je idylka, ale zahrádka u domu, když se pracuje dost daleko a navíc denně dojíždí, je spíš přítěž. Romantika pobíhajících dětí je na 5? let maximálně (nevím, kolik jim je) - puberťák bude leda nadávat na žádosti o posekání trávy, zahrada ho nebude zajímat a potáhne ho to do města za jinými činnostmi.

- touhu po zahrádce chápu, staršně dobře chápu, mám ji v sobě obrovskou. No tak jsme to vyřešila pořízením zahrádky v zahradní kolonii nedaleko od byt, v němž žiju. Moje touha je naplněná, přestala jsme mít ulítlé tužby táhnout na venkov opilá nezdravým idealismem.

Jinak aby to celé nevyznělo jako pohana života na venkově - to ani náhodou! Život na venkově umí být skvělý, ovšem pokud je skutečně životem na venkově se vším všudy, kdy hlavní cíl, náplň, pracoviště... je na tom venkově, člověk pracuje na tom místě pro to místo.
To vše výše uvedené platí pro situaci, kdy si měšťák chce udělat z venkova jen noclehárnu a přitom veškerou činnost stejně odbývat ve městě.