Přidat odpověď

Jsme na vesnici 17 let, z toho 13 v rodinném domě na samotě u lesa - doslova. Ano, "užili" jsme si taxikaření, logistika práce, kroužků, našich aktivit a práce kolem domu, která nepočká až skončí divadelní sezona. Ale taky prostoru, akcí s kamarády, víkendu, na který si dcera dovezla celou třídu i s paní učitelkou. Několikrát jsme řešili (většinou po otočce hypotéky), jestli pokračovat. Dnes mají děti 23, 17 a 12 a my se dohodli zůstat i dál, když tu budeme sami. Nelituju - teď mi kotě okusuje lokty, velké děti jsou ve městě, dokonce dvěma auty. Není to levnější, to určitě ne, za mě (a to miluju i ta divadla, kávičku s kamarádkou..) je to trošku míň instatntní)