Přidat odpověď

taky spolu nevydrželi, jejich soužití bylo soubojem dvou Eg ( to vypadá srandovně napsaný). Moje matka je dominantní, otec dominantní a sebestředníá, nevyzrálá osobnost. Moje dětství bylo subjektivně doost pekelné, jsem nejstarší dítě. Do života si nesu obr balík komplexu, v mládí jsem měla anorexii, občas stavy, že bych neměla vycházet na ulici, neb jsem tááák blbá, ošklivá, neschopná atd. Naštěstí komplexy věkem dost blednou-uf, dnes jsem i ráda za své dětství-v jistém směru-neb se mám v práci/ i coby rodič solidně od čeho "odpíchnout". Já teda svou existenci v kmenové rodině hodnotím jako hodně neštastnou i proto, že já mám hrozně přecitlivělou povahu, máma je prostě naopak "drsoň". Prostě ohen a voda. Že třeba dítě s jinou povahou by to prostředí neneslo tak špatně. No, evidentně to tak mělo bejt...