Přidat odpověď

Možná se to dá, ale rozhodně bych neřekla, že v pohodě.

Když mi bylo nějakých 15 let, vzala mé ségra na Kudrnovo Okolobrno, tehdy byl součástí pochod asi 50 km. Ušla jsem zhruba polovinu a to jsem byla zvyklá chodit tak nějak běžně, byla jsem v oddíle, i když ne skautském, na pochodech jako Porta Bohemica nebo Ústecká jarní padesátka jsme chodili kolem 14 km. Pak jsem to dělala i jako pořadatel a kupodivu ty trasy 50 km a 100 km (nocovka) chodilo jen pár nejvymakanějších chlapů (měli jsme jedno z těch nočních stanovišť, viděla jsem, kdo tam procházel). No asi jsou severočeši břídilové, že něco tak běžného jako 50 km trasu převážně velmi dobře schůdným terénem bez zátěže na zádech nezvládají v hojnějším počtu .

Už tehdy mi rychlost chůze 4 km/h přišla slušná, navíc předpokládala, že člověk prostě jde a jde. U plánování výletů, kde se předpokládá, že se bude hlavně chodit, nikdy nepočítám s vyšší rychlostí než 3 km/h, ono se všemi těmi zastávkami (od zavázání tkaničky, přes odskočení si, napití, až po pokochání se vyhlídkou) je to tak akorát.
Jako jo, dá se chodit bez takových přestávek, ale mně nějak uniká smysl chození jen pro ušlé kilometry, takže já s přestávkami prostě počítám.

Oddíly běžně plní 100 jarních kilometrů, což při celodenní výpravě jednou za dva týdny během třech až čty´ř měsíců je tak akorát, aby ty výlety bylo i o něčem jiném než o kilometrech. Na dvoutýdenním táboře se běžně plní táborává padesátka nebo stovka, podle toho, jak je tábor koncipován.

Nemám problém chápat, že někdo chodí jen proto, aby chodil, ale pak bych to nenazývala turistikou a i oddíl, který by chodil s touto intenzitou, by byl nejspíš chodecký a ne skautský. V oddílech (nejen skautských) se děti patřičně zocelí a otuží, ale navštěvují je i děti průměrné, ne vždy fyzicky dokonalé, při těle....a baví je to tam právě proto, že ta makačka, je spíš nepatrnou součástí veškeré činnosti, která se tam odehrává. A jen málokterá výprava je o tom, že se jde a jde a jde....

Takže za mě 40 km na den je naprosto zbytečně moc, dva dny po sobě jen samoúčelná rasovina nejen pro desetileté dítě. Někdo to má rád, ale řekla bych, že většina takových se na táboře, který tak nebyl prezentován, se nevyskytne, takže jako vedoucímu by mi přišlo dost nesmyslné něco takového plánovat.

Jo, byla jsem i na dorosteneckém sikolském táboře, i na bronťárně, kde už se na nějaký ten kilometr nehledí, ale ani tam nikoho nenapadlo plánovat trasy podobných délek....a že ani jedno z toho nebylo žádné leháro....jen smysl byl prostě jiný .