Přidat názor k článku Jak předejít pokousání dítěte psem

Nedá mi to, abych sem nenapsala svou dnešní ranní příhodu - a pravda, je spíše o tom puberťákovi než o psovi, ale jaksi ten puberťák má toho psa...takže:
Jdu s dětmi do školky, zezadu přiběhne irský setr, nalepí se na ně (doslova) a za chůze střídavě jedné a druhé očichává uši, obličej, krk zezadu apod. Holky jsou zvyklé na našeho velkého psa, ale tohle jim evidentně vadí, není asi ani divu. pes nevypadá zle, jen opruzuje. Patnáctiletý puboš se klackuje o tři metry dál. Okřiknu psa "fuj" a na kluka zavolám, jestli by si mohl psa odvolat, že nás obtěžuje. Odpověď zní: "a proč jako?" Odpovídám tedy, že očuchává mé děti na hlavě a on nechápavě "a to jako vadí, jo? Vy ste ale hloupá..."
Když tedy nepomohlo ani fuj ani oslovení "pána", psa jsem popadla a odšoupla, naštěstí se fakt neohnal.
Moje děti v tu chvíli neběžely, nekřičely ani nic podobného, psa nijak nelákaly. Vlezlému obtěžování psem se ale nevyhnuly. A pubertální doprovod dotyčného psiska nebyl zřejmě doma poučen ani o základech venčení :-((

Jen doufám, že si dotyčný venčitel příště dá pozor, aby zas nepotkal takovou hloupou...a psa si už víc ohlídá.