Přidat odpověď

Docela podnětná otázka. Jen doufám, že pokud teď najednou uvěřím, že žijeme uvnitř duté Země, že za rohem nepotkám skalní nacisty z alternativní historie (ti tomu věřili, včetně Hitlera).

Ale teď vážně. Jsem ochotný se pravidelně ptát: "A opravdu?" I ve vědě. Nejsem fyzik, ale zčásti se zabývám historií, to je poměrně spekulativní věda, poskytující vhodné prostředí pro udržování představ, které nemusí být doložené, ale zapadají do nějaké předem vytvořené žádoucí představy. A je dobré se tam pořád tázat: "Opravdu?"

Ale neznamená to šmahem odhodit všechno. Když mi někdo tvrdí, že přesvědčivé je jen to, o čem se můžu přesvědčit přímo a osobně (případně, že poznatelného není nic, protože jaký máme důkaz, že svět je opravdu takový, jaký nám ho předkládají naše smysly - jiné organismy vnímají jiný rozsah světla a zvuku atd.), raději se vrátím k představě dávného lovce. Ten mohl vidět stopy zvířete, a buď na základě zkušenosti odhadl, co za zvíře to je (klidně i neznámého), a případně ho zkusil ulovit, nebo si sedl, začal spekulovat, že to třeba ani stopy zvířete nejsou, že dokud byl dítě, než v něm ubili přirozenou intuici, myslel si o stopách, že to je něco docela jiného, a pokud nedospekuloval, spekuluje tam dodnes. Zkrátka netvrdím, že víme a známe všechno a že to, co známe, známe správně, ale něco správné bude, něco si mohu dokázat sám a v mnohém spoléhám na poznatky a zkušenosti jiných, o kterých mám důvod si myslet, že se z větší části asi nemýlí.

A v případě lidí tvrdících něco radikálně jiného než ti, o kterých mám nějaký důvod věřit, že aspoň z větší částí se nepletou (protože i vědci se přou a musí si mezi sebou dokazovat správnost svých představ a hypotéz), bývám skeptický. A to hlavně, pokud je jejich hlavním argumentem, že "věda" nebo "školství" ten jejich názor z nějakého důvodu potlačují a lžou nám. Protože proč by to dělali? Možná ano, ale rád bych znal důvod. Takže v případě toho pána z odkazu si řeknu spíš ve vztahu k němu: "Opravdu?"

U vysvětlení z toho odkazu se mi nelíbil celkový tón, takový dryáčnický, autor mluvil o tom, jak je školství katem přirozené lidské intuici, ale sám píše hrozně autoritativně, ono vědecké nebo "vědecké" mete ze stolu - prostě on sám rozhodně není ochoten zapochybovat o správnosti toho svého přesvědčení. A vůbec mne nenadchne člověk, který v úvodu cituje sám sebe, v citátu, který je zčásti mixem vykradených cizích citátů, naředěných hrstí plytkosti.