Přidat odpověď
Já se na všechny ty gumičky, šatičky, culíčky a žadonění o nalakovaný nehtíčky STRAŠNĚ TĚŠILA. Miluju ji, miluju její růžový šatník, miluju to, že je tatínkova holčička. Mě se ti malí kluci nelíbí ani fyzicky, jak si za něj neustále tahaj (tuhle jsem viděla na hřišti a bylo mi mdlo), jak jsou divocí.. Nevím kde se to ve mě vzalo a ani kdy přesně, ale cítím prostě velké štěstí, že máme doma holku. A byla bych asi dlouho nešťastná, než bych jakžtakž přijmula chlapce. A stejně by to nikdy nebylo na 100% a plným srdcem.
Předchozí