Přidat odpověď

jsem vnitřně nastavená na kluky. trochu ve mě u dvojek hlodalo, jaké by bylo, mít aspoň jednu holku, moje máma is ji děsně přála, mít vnučku, jsem poslední holka v rodě, ale opět kluci. mě se to plní. já zas mám problém, že mi přijdou holky tak nějak... neuražte se, ale hysteričtější, upištěnější, choulostivý, učinčaný, rozcapený. já vím, že je to předsudek, ale potkávám jich až moc kolem seb v takovém vydání. a to je můj syn dáreček k pohledání, někdy lepší hodit na něj vápno a zahrabat.
chlap si tky říkal, jaké by to bylo, mít jednu tatínkovu princeznu, ale pak sme se opět schodli, že ty kluci jsou prostě to naše. teď is dělá srandu, že zkusíme ještě jdnou a pak si jednu případně adoptujeme