Přidat odpověď

Omlouvám se zakladatelce, že tak odbíháme, ale když už jsme u toho. Mému kamarádovi zemřela maminka velmi rychle v nějakých 52 letech. Jednu noc jí vezli do špitálu s mrtvičkou, kdy ona normálně komunikovala a ještě říkala manželovi, co jí má přivézt a druhý den večer zemřela. Léčba nějak nezabrala. Taky to nebylo to nejlepší. Nejen proto, jak byla mladá, ale ten šok pro ostatní..... A ještě jsem četla rozhovor s paní, co, tuším, spoluzakládala Hospic. A ta psala, že podle ní je rakovina celkem milosrdná - a to v tom, že ti dá čas. Čas se rozloučit, uspořádat si věci, připravit se nějak.... Prostě člověk tak přemýšlí o těhle věcech a já si myslím, že nic není černé nebo bílé. Jiná věc je utrpení a bolest, ale tyhle věci nemusí být přítomny ani u těch dlouhodobějších nemocí.

Hele, ale jsme ještě šťabajzny, takže to nechme plavat.
A dobrou, už jdu spát. Jsem unavená, jak se válim doma na mateřský.
Sdílím, s dovolením, příspěvek A je to:
http://www.videacesky.cz/skece/pravda-o-zenach