Přidat odpověď

Zufi, když ty pořád myšlenkově žiješ v socialismu a v té zatrpklosti, že "jsem nemohla studovat", něco nám sebrali.

I mému dědovi sebrali jako sedlákovi pole, vím to, moje máma nemohla jít mimo zemědělství na jiný obor, já jsem se dostala na střední školu, ale taky se škraloupem. Přes to všechno žiju ne v zatrpklosti, ale dneškem. A přes to všechno nepovažuju dnešní odrůdu kapitalismu za výrazně lepší, než byl socík. Jen jinak zlou. To by totiž musel třeba každý, komu Němci za světové války zlikvidovali předky, v nich vidět nacisty a automaticky je nenávidět. Přestože podle dokumentů u nich byla zfanatizována ve své době taky většina národa.

Pokud někdo musel v padesátých letech na uran, nedovolila bych si mu tady říct ani popel. Problém je, že většina z vás tady zažila jen "teoretické" pronásledování, ale hodně barvitě to líčí, ale v době revoluce byl dítě, nebo v lepším případě tak čerstvě plnoletý. Osmdesátá léta byla opravdu něco jiného, než padesátá, bylo to spíš o pokrytectví, o tom, že člověk musel splňovat určité podmínky, aby zapadl a měl pokoj. Něco jiného říkat doma, něco venku. Neprotestovat, nevybočovat.

Kdo z nás, jak tady dneska píšeme, těch svobod využívá a aktivně protestuje, využívá svá nová "občanská práva", Kdo? A kdo je vlastně využíva může?

Když už - tak zažila jsem i lidi, co se programově nacpali do KSĆ, aby měli výhody, nebo aby jejich rodina už neměla škraloup. Ovšem po revoluci byl každý disident a aktivní odpůrce, alespoň se tak každý dneska tváří. Prakticky velká část lidi, co se k tomu dneska nepřizná nebo je zase nahoře, bonzovala a spolupracovala s režimem. Je jich velmi, velmi moc.