Vždycky jsem si myslela, že bych bez práce žít nedokázala, ale ukazuje se, že dokázala.
Nudit se neumím, ale je fakt, že jsem hodně zvolnila tempo a že činorodější člověk má ze mě pocit, že za den nic nestihnu.
V období, kdy jsem žila stylem 10 hodin v práci, večer domů a honem domácnost + do práce i v sobotu, jsem měla pocit, že nežiju, že živořím, takové obyčejné věci jako jít si zaplavat nebo jít na delší procházku jsem musela složitě plánovat. Ale zase nebyl problém s penězi. Dneska je to naopak, náročnější pracovní den mám málokdy, ty volnočasové aktivity mě pořád baví, ale finančně je to velká nejistota. Přiznám se ale, že jít do klasického zaměstnání s nějakou buzerací šéfem, přesčasy a pod. se mi strašně moc nechce, ale kvůli základní obživě to časem jinak nepůjde.