Přidat odpověď

Obecně vzato, co, co považujeme za obtěžující, řadíme do kategorie práce, to, co nás baví, řadíme do kategorie zábava.
Pak tu ještě máme dělení podle odměny, pokud je odměna finanční, je to práce, pokud je odměnou dobrý pocit, je to zábava.

Nějak ubývá lidí, kteří měli obojí, jak finanční odměnu, tak pocit uspokojení z práce. To je dost škoda, takoví lidé jsou výkonnější. Zřejmě to zaměstnavatelé nečtou a z práce dělají lidem nekonečný "vopruz". Zajímalo by mně, jestli tím uspokojují nějakou vlastní nedostatečnost, nebo jen nečtou základy personalistiky.

Také přestává fungovat ta vnucená spojka, že bez práce je člověk poněkud méněcenný, to je taková hezká ideologická formulka, ale nelze ji aplikovat donekonečna, časem se přežije, protože je nesmyslná, hodnota jedince se nemůže odvíjet od toho, jestli mu někdo milostivě přidělí nějakou otročinu.

Navíc - práce prostě není dost pro všechny, takže stejně nezbude, než to zařadit do projektu jako určitý daný fakt, ne jako ideologickou vznešenou myšlenku o lenosti a neochotě pracovat.

Já si dovedu představit obojí a bez potíží využiju toho, co je pro mně v tu chvíli výhodnější, nebo přínosnější.