Přidat odpověď

Já ti nevím, Xan, ale přikláním se spíše k tomu, dítě nahlas číst nenutit...
Zrovna včera jsem tady, v tématu "Jak má číst prvňák na konci první třídy" o tom, jak takové nucení do hlasitého čtení působilo na mého synka, který už četl 2 roky před první třídou...

Nicméně, já se považuju za náruživého čtenáře a jako dítě jsem nahlas četla jenom to, co jsem měla jako dítě číst z čítanky do školy a nebo těch pár řádek při čtení - nic víc. Když po mě babička chtěla, abych četla třeba z novin, tak jsem se strašlivě bránila a vůbec jsem nechápala, proč to po mě chce - a taky mi to moc nešlo...
Jinak jsem ale sama pro sebe - očima - přečetla všechno, co se dalo, tak od 4-té třídy.

Nahlas čtu vlastně až od doby, co jsem začala číst synkovi - jo, ze začátku mi to moc nešlo ale po velmi krátkém čase jsem se vypracovala až na úroveň měnění hlasů při čtení různých postav
Zas ale můžu potvrdit, že při hlasitém čtení synkovi se mi občas stane, že nevnímám, co čtu a myslím si na své...
Ono to je prostě o něčem jiném.
Zas ale podle mne je daleko lepší, když si dítě čte samo pro sebe a rádo, než když čte nahlas, ale jen z donucení a jinak o knížku nezavadí ani pohledem, natož, aby ji otevřelo