Přidat odpověď

Jak já ti rozumím...
byla jsem 3 roky v práci na plný úvazek, než jsme si pořídili třetě (a poté poněkud nadplánové čtvrtě . Paragraf neexistoval, nenosilo se to, vzala jsem si ho jednou a byla pozvána na kobereček, že takto tedy ne. V práci jsem trávila v průměru devět hodin denně, chodila na sedmou, před pátou horko těžko vyzvedávala děti ve školce.
Víc jak týdenní dovolená v kuse neexistovala, home office neexistoval, dvakrát jsem byla odvolaná z dovolené, víkendy byly běžné a přesčasy se samozřejmě neplatily.
Prázdniny jsem řešila tak, že jsem jezdila do práce na šestou, abych mohla tak o té půl čtvrté vypadnout, a být s nimi aspoň ta odpoledne. Jak mně to deptalo. A ještě poslouchat kecy vedení, že je nutné, abych byla na pracovišti standardní prac. dobu, ačkoli ve smlouvě jsem měla volnou.
Jako, za manažerský plat bych toto třeba i dělala, ale za plat asistentky??? eh...
No, jsem teď na RD, další mě čeká (dnes jsem si vyzvedla na gyn. papír a příští týden ho půjdu předložit do zaměstnání, kde ještě nic netuší). Intenzivně makáme s mužem na tom, abych se do zam. už vracet nemusela. Odnášela jsem to zdravotně, odnášela to rodina, byly to jedny velký nervy. Doufám, že se nám podaří vybudovat to, co budujeme, a peněz bude dost i pro šestičlennou smečku. Už si prostě nenechám kadit na hlavu.