Přidat odpověď
Zerat, však ano, je to určitě o prioritách, také píši, že jsme se dobrovolně hodně uskromnili.
ALE umím si představit, že pro rodinu, která by měla žít třeba z jednoho podprůměrného platu, by to už nebyla otázka priorit, ale otázka žít nebo živořit.
Jsem tu v diskuzích dlouhodobě zastánkyní skromnosti a pozitivního přístupu k životu, z nějaké chybějící dovolené nebo chleba místo řízku k obědu si hlavu fakt nedělám, ovšem zase nejsem úplně mimo realitu a vím, že někde je hranice, za kterou bych ani já dobrovolně nešla.
Předchozí