Přidat odpověď

Myslím, že situaci můžeme změnit my, pacienti zpětnou vazbou.

Obecně lékaře málo chválíme, nebo kritizujeme, tak aby se to k nim dostalo.

Mě udělat někdo toto, počkám den (až vychladnu, protože někdy skutečně my hysterické matky nejsme s to posoudit situaci objektivně) a pak bych se ozvala nadřízenému, např . řediteli nemocnice. Klidně jen mailem, kontakty jsou všude na webu. Posoudila bych, co je oprávněná kritika a co ne a zformulovala bych jasně své požadavky. Takové kecy jako:"nic jí není, proč sem jezdíte" si MUSÍ na pohotovosti VŽDY nechat od cesty. Matka bez zdravotnického vzdělání přeci nemůže psooudit, kdy to je ještě ok a kdy už to smrdí průšvihem, od toho je doktor aza tím musíme na pohotovost. Prostě bych si věcně a bez emocí stěžovala.

Jinak ale obecně i málo chválíme. Byla jsem tři dny hopsitalizovaná teď na Bulovce se synem. Chovali se ke mně všichni skvěle. Doma jsem si sedla a zformulovala pochvalu,ale ne proto, aby se mohly bít při čtení v prsa"to jsme dobrý",ale proto, abych napsala konkrétně, co nám pacientům vadí a co naopak vítáme. Do pochvaly jsem například napsala, že mám určitý možná trochu zvláštní požadavek a když jsem ho tam na někoho z personálu vybalila, nikdo na mě nekoulil oči, že jsem "blbá",ale snažili se velmi korektní formou vysvětlit mi opak. Pdsala jsem tam dále, že pokud to nebylo kontrproduktivní co se týče léčby, že se snažili najít cestu, jak vyhovět.

Prostě jsem přesně popsala, jak se k lidem chovat v určitých nestandardních situacích. Třeba si příště v dobrém vzpomenou na můj mail a i k ostatním se zachovají takto.