Přidat odpověď

Kdybych na pohotovosti s ditetem nebyla, tak to nechapu, ale uplne souhlasim. Prijela jsem v noci s mesicnim ditetem, spatne dychala. Cekarna prazda, ale vsechno i tak silene trvalo. Na pokoj jsem se dostala po 4 hodinach, monitor dechu kvuli preplnenosti oddeleni dosel, sestra me strcila do prostred pokoje, ze si mam povlect postel, vrzla me dite na rovnou postylku a zhasla. Jeste, ze tam byla super spolubydlici a nasla svetlo . Postel jsem vypolohovala male svym polstarem, stejne jsem nespala. Jo a jeste mi doktorka vynadala, ze po nocich taham trilete dite. Nemam kam bych ji dala, ridicak nevlastnim, tak musel jet i tatinek a ja malou kojila, takze sem taky musela jet, nevim jak sem to jinak mela vyresit, utopit sourozence? :_((. No jsem rada, ze jsem doma, hruza nejvetsi. Ale abych vsechny nehazela do jednoho pytle, potkala jsem tam dva fajn doktory, jeden zacinal, tak byl trosku jeste vystraseny a proto mily a peclivy a ten druhy byl asi proste fajn clovek, i doktori a sestry jsou lidi, ale teda vetsina tu praci tam fakt delala hodne nerada :_(.