Přidat odpověď

Brečela jsem jen v den revize, druhý den pro mě přijel muž a byl ke mě tak laskavý, že jsem pochopila, že tohle je to nejdůležitější, že my jsme základ, na kterým se dá stavět a že zase založíme základy a bylo mi paradoxně dobře, že jsme spolu zvládli i nelehkou věc a že jsem poznala, že mi muž umí a chce být oporou. Až mi bylo trapně, že mi asi mělo být hůř, ale u nás v rodině se první dítě potrácí často, i když tohle mi došlo až po revizi. Taky jsem za 8 týdnů byla zase těhotná a to už klaplo.