Přidat názor k článku Neohrožený Mikeš

Pavle, jen jestli tvoji důslednost neodskáče třeba manželka. U známých byl otec taky vždycky "důsledný", když děti zlobily, přestal si s nimi hrát a "vrátil" je mamce. Ta tu možnost ovšem obvykle nemívala, když nebyl pořád doma.
Muž, který je celý den od dětí, má trochu větší odstup a je snazší mít síly na důslednost. Kamarádka na řeči o důslednosti, kterými ji její muž taky krmí odpovídá - jenže ty si pak utečeš a oni tu brečí a vztekají se mě! Což je pravda.
A je tu ještě jedna věc, kterou popisují psychologové, a to je trochu jiné pojetí vztahu matky a dětí a otce a dětí. Knižně řečeno, matka miluje láskou nepodmínečnou, otec si stanoví podmínky. Pro mě jako matku je velký trest pro mě samotnou něco mému dítěti odepřít. Samy pudy mě mají k tomu dávat mu a dávat(bez ohledu na to, jaké dítě je, jak se chová atd. - přírodě jde o přežití). Trestám tak sebe víc než dítě, protože musím jednat proti svým pudům,a dítě je bystré tuto moji slabinu matky odhalí. Nedat proto něco dítěti co mu vlastně můžu dát (a jen nechci z výchovných důvodů) je pro mě obtížné, a pokud dítě pláče a je nešťastné, je tu další pudové jednání matky ho utišit a jednat tak, aby neplakalo. Rozumově si to můžete vysvětlovat že je mu to k dobru, že ho vychovávávte, ale pudy jsou hlubší a fungují. Dítě vycítí víc to, co je v hloubi vaší duše, ať už říkáte cokoli. Myslím, že proto má tolik matek potíže s kázní u dětí, což u otců se takto neprojevuje.
Otcovská láska je vymezená jako podmíněná, otec vytýčí podmínky a pak kontroluje plnění. Pokud dítě podmínkám nevyhovuje, je důslednost otců snadnější. V hloubi duše ví, že jedná správně, je slovy a činy ve shodě s pocity, proto ho dítě snáz respektuje a nesnaží se jeho rozhodnutí zvrátit.
A pokud, otcové, nevěříte, zkuste si chvíli pozorovat třeba jak na různé podněty dítěte reaguje vaše žena a vy. Určitě se najdou výjimky, kdy manželé ragují opačně, ale veskrze tato teorie je dost propracovaná a patrně "na ní něco bude".